Ahojky
Jsem moc ráda, že jste se přišli podívaat na můj blog
a dozvědět se něco o mě a mých zálibách.
A prosím nestahujte žádné fotky !
Díky =)

Leden 2011

Poslední vyjížďka s ním :'(

14. ledna 2011 v 19:17 | Renča |  Astíkův (ne)pravidelný deníček
Poslední vyjížďka s ním…
Pohybuji se do rytmu při jeho kroku, když jdeme po louce, změklé jarním deštěm. Otěž mám povolenou, až zahozenou a jeho jemné pysky si krok co krok uždíbnou trs šťavnaté trávy, ale jeho dlouhé nožky ho se mnou na hřbetě nesou dál, směrem k rybníku.
Je to klidný, pomalí a uvolňující pohyb. Na svém pohodlném hřbetě mě donesl až na hráz, kterou z jedné lemoval rybník a z druhé strany pestrobarevné jarní porosty, stromky, keříky a kytičky.
Po této kamínkaté cestě po hrázi se šlo nepohodlně, zvláště pro jeho bosé nožky. Sjeli jsme na vedlejší měkkou cestičku, lehce z kopečka, která nás dovedla na krásnou zelenou velikou louku. Silněji jsem ho pobídla do klusu. Ladně jsme si klusali po jedné straně louky. Jeho klus byl pohodlný a příjemný.
Stejným tempem jsme zamířili na konec louky a zpět. Při cestě zpět se sám od sebe rozcválal. Teplý jarní větřík mi čechral vlasy a ovíval mi horkou tvář. Běží vpřed, já cítím, jak pode mnou pracují jeho svaly a po dlouhé době cítím jeho radost, že běží.
Jeho dlouhá jemná ryzá hříva mi létá přes ruce, ohon vlaje ve větru a on běží dál s radostí. Nohy mi vyklouznou z třmenů, držím se koleny a hřívy. Běží s nadšením, radostí a spoustou energie. Byla to od něj poslední vyjížďka pro mě, energie pro mne, aby mi udělal radost…naposledy. Nevěděla jsem, že je to naposledy, ale on to musel vědět. Dal do toho všechnu svou energii, i když se mu špatně dýchalo. Běželi jsme rychle, hodně rychle, ale plynule. I když jsem se pokoušela ho zastavit, běžel dál. Užívala jsem si vše, co ze sebe můj miláček vydal, jeho dlouhou hřívu a houpavé cvalové kroky. Na konci louky, když zastavil, mi udělal moc velkou radost, že zakašlal asi jen dvakrát. Bylo to úžasné…bylo to naposled :'( Nějakou dobu po této vyjížďce mě navždy opustil. Vždycky jsem mu odpustila všechny jeho lumpárny, co na mě zkoušel. Dokud tu byl, byl důvod proč žít… zmizel. Stýská se mi Astí ♥ Byl jsi ten nejlepší kamarád pod slunce…tobě se nikdy nikdo nevyrovná ♥



Volnost

13. ledna 2011 v 21:33 | Renča |  Moji koníci
Před námi se rozprostírají velké pole a louky…
S nadšením běží vpřed, od jejích nohou odletují čvachtavé kousky hlíny a kopyta se jí boří do měkké půdy. Kaštanově hnědý ohon jí vlaje ve větru a hedvábná hříva mě lechtá přes zmrzlé ruce. Běžíme dál, stále rychleji a rychleji… Cítím pod sebou, jak její svaly pracují a napínají se dlouhými pružnými cvalovými skoky.
Studený vítr mi čechrá vlasy, mrznou mi ústa i nos a vdechuju ten chladný čistý vzduch. Jemně ji pobídnu na jejím kulatém bříšku a povolím otěž… pocítí volno a rozběhne se vpřed, ještě rychleji a dohání před námi běžícího koně. Užívám si celým srdcem tu úžasnou volnost, její hedvábnou hřívu, které se přidržuji, rychlé pravidelné houpavé pohyby, její velikou sílu pod sebou, její radost s kterou běží, její silný dech a energii.
Rychlým cvalem se blížíme k malému příkopu…všechnu sílu v jejích zadních nohou vloží do tohoto skoku, jemně se odrazí a ladně se přenášíme přes příkop. Jako bychom se vznášeli jemně nad zemí. Vložila do toho jemného skoku vše- energii, radost a sílu. Po poli běžíme dál a obě se nemůžeme nabažit tohohle úžasného rychlého pohybu. Stojí ve třmenech, přidržuji se hřívy na teplém hladkém krku a malinko pobízím vpřed. Úžasný pocit! Pocit úplné volnosti, radosti a všechny starosti a problémy jako by ode mne i s větrem odvanuli.